Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a lze se setkat
s různými definicemi. Ve zjednodušené verzi lze vědomí označit jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů, zahrnuje ale i monitorování sebe a svého okolí. Zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat nebo řídit své chování a kognitivní aktivity.
Vědomí nám umožňuje selekci důležitých podnětů a schopnost vědomě směřovat k cíli. Usnadňuje nám adaptaci na prostředí díky možnosti volby.

Vědomou volbu potřebujeme v situacích, pokud se setkáme s novým podnětem a potřebujeme se na něj adaptovat. Klíčovým předpokladem pro vědomí je bdělost. Míra bdělosti nám určuje luciditu, tedy jasnost vědomí. Pokud nejsme dostatečně bdělí a naše vědomí nerozšiřujeme, velice těžko se v životě posouváme k našemu vysněnému cíli.

Vědomí rozšiřujeme uvědomováním si toho, co se nám v životě děje a proč. Jakmile naše vědomí přijme skutečnost, kterou v životě prožívá, dostávají se informace do podvědomí a přeprogramováváme tak naše hluboce uložené vzorce, předpoklady a vše, co se nám během předešlých prožitků do podvědomí uložilo, ať už vědomě nebo nevědomě. Tím, co v životě prožíváme a cítíme, jsme také schopni reflektovat – tzn. sledovat, popisovat, hovořit o tom.