ŽIVOTNÍ ZLOMY, PÁDY, NEČEKANÉ ZMĚNY, MNOHOČETNÉ STĚHOVÁNÍ, HLEDÁNÍ DOMOVA, ALE PŘEDEVŠÍM SEBE.

Od malička jsem věděla, že život, kdy budu až do důchodového věku chodit do běžné práce, starat se o rodinu, jídlo a poté chodit spát, mi vyhovovat nebude. Vždy jsem si říkala: „Tohle přece nemůže být vše!"
Dodnes vzpomínám, kdy jsem zhruba ve svých 16 letech hleděla na oblohu a vyslovila přání:

„Nechci mít takto nudný život, jako má naprostá většina těch, co jsou kolem mě. Ukažte mi víc."

Kdybych ovšem věděla, co se přihodí po vyřčení těchto slov, nevím, zda bych měla odvahu si něco podobného přát.

Dnes už vím, že veškerý proces mých životních zlomů byl největší školou a výzvou, abych byla schopna pracovat
s lidmi a mít pochopení pro vše, co řeší, když mi sdělují své příběhy před terapiemi. A hlavně - nikdy nikoho nesoudit.

Dříve jsem ještě žila v iluzi, že hmotu musíme vytvářet zase jen hmotou. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila pravidla této „vesmírné hry". Po pádech v kariéře, vztahu, bydlení a veškerého zajištění, jsem konečně přišla na to, že vše je energie. 

My všichni jsme zde proto, abychom se naučili tvořit z energie, a ne z hmoty.

Vnitřně jsem po mnoha pádech přijala myšlenku, ať už se jedná o lásku, zdraví, hojnost či štěstí v jakékoliv podobě,
že možné je naprosto vše.

Nikdy nezapomenu na slova Dolores Cannon, když jsem studovala její techniku Kvantové hypnózy:
 „Život je jako když vystoupíte na autobusové zastávce a sami se můžete rozhodnout, jakou cestou se vydáte.
Opět se vrátíte do cíle, kde budete moci svou cestu zhodnotit, a rozhodnout se pro další podle toho,
jaká byla ta předešlá."

Kladla jsem si otázku, zda je opravdu možné vytvořit si život dle svých představ.
V hlavě mi znělo: „Vše je energie."

Rozhodla jsem se pro změnu, jak se říká „od základu".
Ukončila jsem vztah, ve kterém jsem se začala cítit jako ve vězení, přijala myšlenku, že pokud nezměním sebe, nemůžu změnit ani své okolí.
Ukončila jsem práci, kde se mi dostávalo fixního příjmu. Vzdala jsem se omezení čehokoliv „fixního" a začala tvořit. 
Ukončila jsem pobyt v zahraničí a rozhodla se postavit se sama za sebe. 

Vždy jsem si kladla otázku: „Co nejhoršího se může stát, když cokoliv z toho nepůjde dle mých představ?"
Přijala jsem výzvu a pokračovala dál.

Sebrala jsem veškerou odvahu, o které jsem ani nevěděla, že ji mám, a pustila se do akce.
Zjistila jsem, že pokud přijmeme nejhorší variantu, všechny ostatní mezikroky budou jednodušší.

Utvrdila jsem se v myšlence, že vždy je za vším víc, než si sami jen dokážeme přestavit.
Vesmír skrývá mnoho MOMENTŮ PŘEKVAPENÍ. A my si můžeme dle svého nastavení vybrat, jaké tyto momenty budou. Vše spočívá v nás.

Věřila jsem, že dokážu naplnit své poslání. V mém úplně prvním QHHT sezení před mnoha lety mi bylo na otázku mého poslání, řečeno: „Tvým posláním je dělat lidem radost".

Celkem široký pojem, že? 

Dnes už chápu, co se za tím skrývá. Nezavrhuji ale variantu, že je tam ještě víc, než jsem nyní schopna pojmout.

Chcete také vědět, jak nastartovat svůj život tím nejlepším možným směrem?

↓